Křesťan nemůže zůstat samotářem.

Návrat z CSM, návrat do každodennosti

18. 9. 2017 23:56
Rubrika: Nezařazené | Štítky: CSM Olomouc

Zdravím signálníky,

je to již téméř měsíc, kdy jsem se vrátila z CSM v Olomouci. Přestože někteří z vás z nejrůznějších pochopitelných důvodů pochybují o smyslu podobných mega akcí setkání mladých křesťanů, já sama jsem jejich zastánkyní. Takováto setkání mě velmi duchovně povzbudí a posílí ať už díky jejich vlastnímu programu i pro shledání s věřícími kamarády, se kterými se jinak často vídat nemohu. 

Bohužel tyto krásné a duchovně nabité dny rychle uplynou jako voda v řece a než se člověk naděje, je zase zpátky doma. Bez obalu přiznávám, že návrat z takové akce do každodenního života bývá alespoň pro mě trochu šok. Na setkání mladých křesťanů zažiji tu nádhernou atmosféru Ducha, vidím tisíce nadšených mladých lidí, ale když toto všechno po té porovnám s tím, jak to vypadá v mé domovské farnosti i v rodině, tak je mi z toho kolikrát ještě více smutno. Předně nezazlívám svým farním bratrům a sestrám, že nejsou z valné většiny tak nadšení, jako to bývá na zmíněných setkáních, ale spíše mě mrzí lhostejnost mnoho z nich ke svému farnímu společenství. Chodí sice v neděli na mši sv., ale po ní se rychle všichni rozprchnou domů jako vrabci když do nich střelí a není pak ani možná ani nějaká komunikace s nimi. Také na akcích typu CSM potkávám zástupy svých vrstevníků a když se vrátím do své farní rodiny, tak se tam cítím značně osamělá, protože jak už to tradičně bývá, v kostele sedí většinou babičky, nebo v menším množství naopak rodiny s malými dětmi. Pokud se v našem kostele někdo z lidí kolem 20 až 30 let objeví, tak bohužel většinou zase rychle zmizí. Sice tu měl náš jinak skvělý pan farář úmysl vytvořit společenství lidí mladých a středního věku, spolčo se sice pravidelně schází, ale opět žádná mládež na něj až na sem tam nějaké výjimky de fakto nechodí. Jistě mnozí z vás mi mohou namítnout, že je to vina především kněze, ale copak na něho můžeme svalovat všechny problémy ve farnosti?

Když se ještě zamyslím nad křesťanskými akcemi typu CSM, tak mi to připadá a nemyslím to vůbec nijak zle, že je to taková krásná bublina, do které se my mladí katolíci (potažmo křesťané) uzavřeme a je nám v ní dobře. Nebo se taková setkání dají přirovnat též ke skleníku, jak to zde na signálech kdosi vtipně nazval. Všude tam jsou milí usměvaví lidé a pak se po návratu musím vypořádat i s tím, že v našem kostele potkávám také nemálo s odpuštěním bubáků a jednoduché to není ani v rodině a mezi příbuznými, kteří jsou zpravidla nevěřící, nebo je jim otázka víry v Boha celkem fuk. Ale je to zároveň výzva žít svoji víru a následovat Pána Ježíše v běžném životě :-) K tomu si vyprošujme Jeho pomoc a požehnání.

Zobrazeno 2355×

Komentáře

janbalik

CSM je něco jako hora Tábor. Jak dál? Pro nás věřící platí: běda člověku samotnému. Víru je třeba žít s druhými. Proto je třeba udělat vše proto, aby každý mladý měl společenství: ve farnosti, v oblasti... nebo jezdil často na nějaké centrum života mládeže... Účastnit se kurzu animátorů...

Hali

To by bylo sice hezké a je moc důležité mít kolem sebe společenství Kristu oddaných mladých lidí. Ovšem záleží také na tom, zda-li každý takový mladý o nějaké společenství stojí. Bohužel se občas setkávám i s tím, že jej dotyčný nechce.

Hali

Ale to přirovnání CSM k hoře Tábor je trefné. Že mě to dříve nenapadlo.

FantomasCZ

Hlavně by to chtělo žít víru s Bohem, se samotným Kristem ve svátostech, kromě veselých pocitově laděných písniček z CSM se také inspirovat příklady svatých a jejich spisy. Třeba Následování Krista od Tomáše Kempenského, Vyznání sv. Augustina a spousta dalších, neméně hodnotných knih. A samozřejmě číst Písmo. Denně. To teprv buduje víru :-)

Zobrazit 4 komentáře »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio