Jako v říši bláznů?

Tak jsem se po delší odmlce rozhodla přispět opět nějakým článkem na signály. Mám už po maturitě, která dopadla díky Bohu dobře. Už jsem byla také na přijímacím pohovoru na VŠ. Držte mi prosím zase palce! Užívám si nyní volna a báječného počasí, než nám slavnostně předají maturitní vysvědčení. 

Studovala jsem keramiku na Střední uměleckoprůmyslové škole sv.Anežky České v Českém Krumlově (Pozor, není to církevní, nýbrž státní škola!) Poznala jsem zde mnoho skvělých spolužáků a učitelů, kteří s námi měli svatou trpělivost:-) Překvapilo mě, kolik sem chodí věřících lidí. Dokonce jsme tu měli diskusní kroužek o bibli. Už teď se mi po mé škole začíná stýskat.

Mám také moc ráda město Český Krumlov pro jeho světoznámý půvab. Využila jsem zde také možnost navštěvovat mše sv. v místní tzv. zimní kapli, nebo občas také jen soukromé modlitbě a naslouchání Pánu Ježíši ve svátostánku. Mám stále zač mu děkovat a prosit. Tyto chvíle mi byly posilou. Tamní farníky a pana vikáře jsem měla celkem ráda, protože jsem je naivně považovala za vesměs laskavé lidi. Bohužel tuto středu 3.června jsem se stala svědkem politováníhodné události, která moji důvěru v ně značně nahlodala.

Přijela jsem vrátit do školy paní učitelce knížky o umění, které mi doporučili k přijímacím zkouškám. Potom po procházce v zámecké zahradě jsem přišla do kostela sv. Víta. Odpočívám ve stínu krásného gotického chrámu za horkého dne s růžencem v ruce a snažím se vnímat Jeho lásku. Ale na odchodu jsem se lekla turistek, které měly zafáčované ruce a ramena nevkusnými šátky. U vchodu jsem poznala vysvětlení. Jedna zdejší paní farnice, dosti temperamentní Slovenka se chovala až hystericky k turistkám s odkrytými rameny a nutila je omotávat se do nějakých hadrů. Na můj dotaz, zda-li to už není trochu příliš, mi odpověděla, že žena s holými rameny a pažemi uráží Boha.

Za celé roky je to vůbec poprvé, co se s tímto chováním v Č.Krumlově potýkám. Vídala jsem zde dosud turisty, mezi nimi i rodinky s dětmi různě oblečené a bylo to v pohodě. Pokud se chovali v kostele slušně, farníci je nechali na pokoji, ať měli oděv takový nebo makový. Nečekala bych, že se v jižních Čechách ve 21.století setkám od křesťanů s takovám fanatismem, nesmyslnou prudérností a netolerancí. Bláhově jsem se domnívala, že v mém kraji se takové blbosti už dávno neřeší.

Když jsem viděla ty paní a slečny navlečené v těch odporných hadrech tak mi jich bylo až líto a současně jsem se za nás katolíky až styděla. A když jedna z nich té ženštině poníženě děkovala za půjčení šátku, tak se mi chtělo až s odpuštěním zvracet. Zajímavé je, že ke mně si to nedovolila, ačkoliv jsem měla jenom šaty na ramínka. Naopak se mnou prohodila v kostele, kde se též modlila růženec pár vlídných slov. Já už si popravdě začínám občas připadat v té naší církvi jak v říši bláznů, neboli jak nám říkala naše němčinářka in die Narrenreich:-) 

Naštěstí stále potkávám milé a přátelské křesťany. Ti mi stále připomínají, že nemám nad církví lámat hůl a toho dobrého se držet:-) Počítám, že zde na signálech má většina čtenářů opačný názor na věc, než já. Prosím všechny přítomné signálníky z kteréhololiv názorového spektra, aby se zdrželi napadání ostatních na komentářích a své příspěvky psali laskavě a taktně. Pán vám všem žehnej.